privat klasika

" "Hm. " "Ale nemusis si delat starosti. V sobotu se drz pobliz hotelu. Zabal si do tasky veci, o ktere nechces prijit - napriklad ten pocitac, u ktereho vysedavas a hrajes hry -, a bud pripravena na to, ze az prijde prikaz, popadnes tasku a schovas se dolu do bourkoveho krytu. To je vsechno. " "Fajn. " "Das si neco k piti?" "Ne. " Lisbeth Salanderova odesla bez rozlouceni. Ella Carmichaelova se za ni unavene usmala. Trvalo nekolik tydnu, nez si zvykla na zvlastni zpusoby toho podivinskeho devcete a pochopila, ze Lisbeth Salanderova neni nevycvalana - je jen hodne jina. Za sve piti vsak platila bez reptani, obvykle byvala pomerne strizliva, hledela si sveho a nikdy nevyvolavala hadky. Mistni hromadnou dopravu na Grenade tvorily predevsim fantasticky pomalovane minibusy, jezdici bez ohledu na jizdni rad nebo jine formality. Na druhe strane za denniho svetla jezdily velice casto. Kdyz se vsak setmelo, bylo temer nemozne dostat se nekam bez auta. Lisbeth Salanderova cekala na silnici do Saint Georges jen nekolik minut, kdyz jeden z autobusu zastavil. Ridic byl klidas a reproduktor v autobuse vyhraval na cele kolo No Woman No Cry.